Podzim se už pomalu hlásí o slovo a já začínám přepínat své chuťové buňky na jinou vlnu. Znáte to - v létě se vám při představě konzumace některých jídel doslova ježí chlupy, kdežto s příchodem podzimu a zimy je vidina hutnějších, zemitějších a ano, i tučnějších jídel, doslova hřejivá (o pocitu, který máte následně po jejich konzumaci se můžeme pobavit příště :-D ).
Já třeba už od rána nemyslím na nic jiného, než na churros. Vstávání do deštivého pochmurného dne, teploty asi o 15°nižší než před pár dny a vidina celého dne stráveného v práci...tak přesně v tenhle moment mám sto chutí zavrtat se zpátky pod deku, vzít si knížku a k tomu něco přikusovat...třeba churros....
Asi většina z Vás o nich slyšela nebo je dokonce ochutnala. Jsou to vlastně takové odpalované koblížky, které ovšem nemají tvar koblížků, smaží se v moři oleje dozlatova a obalují se ve skořicovém cukru. Ne, že by nebyly samy o sobě moc dobré, ale namáčené v hořké čokoládě jsou fantastické. Jistě, existuje i spousta dalších dipů, ale pro mě je na plné čáře vítěz ten nejobyčejnější, čokoládový.
Jejich příprava je opravdu hračka a v zemích, odkud pochází, což je Španělsko a latinskoamerické země, jsou vyhlášenou streetovou pochoutkou. Rozhodně tu nechci pět ódy na churros, ale pravdou je, že jsou silně návykové a to nemluvím o tom, když jsou ještě teplé!
